Tato instrumentální skladba okamžitě evokuje obraz – představte si otevřené prostory, možná pouštní krajinu pod rozlehlou oblohou. Hned od začátku má silnou atmosféru, a to především díky výraznému dechovému nástroji, který zní téměř jako etnická flétna, což mu dodává jedinečný charakter. Produkce je čistá a umožňuje nástrojům dýchat, což je zásadní pro tento druh prostorného, filmového pocitu. Aranžmá je poměrně minimalistické, spoléhá na plochy a jemné perkuse, které podporují hlavní melodii. Emocionálně se kloní k melancholii a zamyšlení, ale je v něm vetknutý i náznak naděje, který mu brání, aby se stal příliš ponurým. Pro mediální využití si dokážu představit, že by se dobře hodil do dokumentů, zejména o přírodě nebo cestování, nebo možná jako podkreslení ve filmech, které potřebují momenty reflexe nebo samoty. Z hlediska průmyslových standardů jsou základní prvky rozhodně přítomny – atmosféra je jasná, instrumentace je dobře zvolená a mix je slušný. Pro další posunutí by mohlo prozkoumání mírně širšího stereo obrazu a přidání jemných dynamických variací v aranžmá zvýšit jeho celkový dopad a zabránit tomu, aby působil příliš staticky po delší dobu. Dotek větší hloubky v nízkých frekvencích by také mohl přidat trochu více váhy, aniž by přehlušil jemnou atmosféru. Celkově solidní skladba s jasným potenciálem, zejména pro projekty, které hledají přirozenou, organickou a mírně melancholickou filmovou náladu.