The Children Of MH17 by Sascha Ende

Hit or Miss? Arti’s Review

Dobře, poslechneme si tuhle skladbu. První dojem je rozhodně filmový a hluboce melancholický. Začíná velmi řídkou, téměř křehkou klavírní melodií, ke které se brzy přidávají smyčce. Aranžmá je poměrně jednoduché, silně se spoléhá na dlouhé tóny a dlouhé, plynulé fráze, což skutečně zdůrazňuje emocionální tíhu. Instrumentace je primárně orchestrální, soustředěná kolem smyčců a klavíru, vytváří klasický, nadčasový zvuk, který nepůsobí zastarale. Z hlediska produkce je čistý a jasný, s slušným stereo obrazem, i když si myslím, že by spodní frekvence mohly být o něco teplejší, aby se přidala trochu hloubky a rezonance, zejména u violoncella a basů. Působí to dojmem, že se snaží o syrovou, odhalenou emocionalitu, a v tomto smyslu ta mírně zdrženlivá mixáž funguje. Emocionálně je to nepopiratelně působivé. Vyvolává to hluboký pocit smutku a ztráty, ideální pro scény vyžadující opravdový patos. Pro mediální využití si okamžitě dokážu představit, že to bude dobře fungovat v dokumentech, zejména v historických nebo lidských příbězích, nebo možná ve filmové scéně zobrazující zármutek nebo vzpomínku. Není to přehnaně dramatické nebo senzační, což jí dodává pocit autenticity. Ve srovnání s průmyslovým standardem produkční hudby je to v profesionální sféře. Místy by to mohlo těžit z o něco bohatší harmonické palety, která by přidala jemnou komplexnost, a možná i z větší dynamické variace v aranžmá, aby se udrželo zaujetí po delší dobu. Zvažte zavedení mírně kontrastní sekce nebo instrumentální textury, aby se zabránilo tomu, aby se stala příliš statickou. Celkově je to však solidní, emocionálně rezonující skladba, která efektivně dosahuje zamýšlené nálady. S trochou větší pozornosti věnované nízkofrekvenčnímu teplu a dynamické kontuře by se to mohlo opravdu pozvednout. Nicméně, i tak je to velmi použitelná skladba.