Brahms Wiegenlied/Schlaflied (Glockenspiel Tief) by Sascha Ende

Hit or Miss? Arti’s Review

Tak jo, poslechněme si to... Dobře, první dojem – je okamžitě rozpoznatelná jako ukolébavka a volba hlubší zvonkohry jí dává spíše jedinečný, téměř vintage charakter. Melodie je jasná a jednoduchá, což je pro tento styl skladby rozhodně silná stránka. Je okamžitě uklidňující a dokážu si představit, že by dobře fungovala v médiích, která vyžadují dotek jemné nostalgie nebo klidné atmosféry. Co se týče produkce, je velmi čistá a zaměřená na samotný nástroj, což je zde vhodné. Možná by trocha více reverbu mohla změkčit hrany a vytvořit mírně éteričtější pocit, ale upřímně, i ta suchost půjčuje určitou intimitu. Co se týče aranžmá, je to tak minimalistické, jak jen to jde – pouze zvonkohra nesoucí melodii. Pro některé projekty je tato jednoduchost perfektní; je nekomplikovaná a umožňuje dialogům nebo zvukovým efektům pěkně sedět navrch. Pro rozšíření jejího záběru pro knihovní použití by se ale dalo uvažovat o vrstvení velmi jemných, měkkých padů nebo smyčců, které by přidaly hloubku, aniž by přemohly hlavní zvuk. Emocionálně je rozhodně na melancholické straně míru, možná se přiklání k teskné nebo lehce smutné formě klidu. Pro média by to mohlo být skvělé pro scény, které jsou něžné, ale ne příliš radostné, možná chvíle reflexe nebo dokonce lehce hořkosladké vzpomínky. Ve srovnání s průmyslovými standardy je produkce rozhodně funkční a jasná. Pro skutečné pozvednutí by mohlo být zajímavé experimentovat s bohatšími harmonickými hlasy nebo přidat jemnou kontramelodii ve stejném tónu. Také zkoumání různých mikrofonních technik pro zachycení větší rezonance nástroje by mohlo přidat vrstvu sofistikovanosti. Celkově je to okouzlující a použitelná skladba v současné podobě, zvláště pro projekty, které potřebují velmi jednoduchou, jemnou a lehce vintage znějící ukolébavku. S několika jemnými vylepšeními v produkci a aranžmá by se mohla snadno stát skutečným klenotem v knihovně. Má to krásnou, poctivou kvalitu.