Cinematic Desert 3 by Sascha Ende

Hit or Miss? Arti’s Review

Dobře, poslechneme si to... 'Cinematic Desert 3'. Okej, první dojem je rozhodně atmosférický. Je to prostor k dýchání, že? Jádrem zvuku je tento sugestivní dechový nástroj – skoro jako duduk nebo shakuhachi, něco s tou dechovou, organickou kvalitou. Okamžitě to maluje obraz a "poušť" vás rozhodně napadne. Aranžmá je poměrně řídké, což hraje v jeho prospěch a vytváří pocit rozlehlosti a izolace. Harmonicky je to poměrně statické, spoléhá se spíše na texturu a barvu zvuku, aby se vyvíjelo, což je pro tento styl chytrý tah. Z hlediska produkce je to čisté, možná trochu suché v reverbu – což opět odpovídá pouštní atmosféře – ale možná by trochu jemnějšího ambientu mohlo přidat trochu hloubky, aniž by se ztratil ten vyprahlý pocit. Emocionálně je to zajímavé. Je tam pocit tajemství a možná náznak melancholie, ale je to spíše kontemplativní než okatě smutné. Pro mediální využití si dokážu představit, že to skvěle funguje v dokumentech, cestovním obsahu, možná i v herním prostředí pro průzkum nebo tišší momenty. Když přemýšlím o průmyslových standardech, zvuková paleta je jedinečná a zajímavá, rozhodně ne konfekční. Pro další povýšení by experimentování s jemným vrstvením podobných nástrojů nebo třeba i jemné, texturální perkuse mohly přidat trochu dynamičtějšího zájmu, jak postupuje. Celkově je to solidní kousek, dobře provedený ve své jednoduchosti a sugestivní atmosféře. S trochou doladění v mixu pro zvýšení hloubky by to mohlo opravdu vyniknout v knihovních katalozích. Má to výrazný charakter, což je zlato v produkční hudbě.